Gadgetshowto
Můj první editoriál minulý týden zaznamenal obecně pozitivní reakce a jako každý citlivý člověk jsem na něj chtěl navázat hodným pokračováním. Není nic víc deflačního než zklamání druhého úsilí. Napište zklamáním druhý úvodník a já ztratím své čtenáře, podporu mých editorů a možná i můj šestimístný podpisový bonus. (Poznámka: všechny čísla přišly za desetinnou čárkou a byly nuly).
Hledal jsem inspiraci a procházel jsem svůj twitterový kanál a myslel jsem si, že by bylo zajímavé napsat něco o interakci s celebritami prostřednictvím sociálních médií. Byl jsem několikrát retweetován a reagoval na celebrity a je to opravdu docela vzrušující (velmi chichotým, nakonec trapným způsobem, „Nikdy jsem nebyl políben“).
Myslím, že jsem tam pravděpodobně mohl dát dohromady něco slušného, dokonce by to bylo dobré pro pár RT nebo „lajků“. Zadal jsem na Twitter a Quoru žádosti o nejlepší „slavné“ příběhy lidí a vlastně jsem dostal několik zajímavých odpovědí (jeden přítel vesele vyprávěl hlubokou pochybnost a zoufalství, které běžně pociťuje, když na ně marně tweetuje.)
Když jsem začal vytvářet první verzi článku, uvědomil jsem si, že něco není v pořádku. Něco bylo ... vypnuto. Můj smysl pro spisovatele bzučel (stejně jako to bylo po napsání slova „smysl pro spisovatele“ a chortling.) Psaní bylo dostatečně pevné, ale byl jsem úplně znuděný svými vlastními slovy. Stejně jako hudebníci chtějí slyšet svůj hlas na monitoru, aby věděli, jestli sají, vždy si znovu čtu svůj text, abych se ujistil, že mě to nebaví k slzám. Tento článek ano.
Ale co to bylo? Tady jsem a píšu o tom, co se zdálo být zajímavým a často přehlíženým malým aspektem sociálních médií. Vypadalo to, že je zralé na sběr; snadný 1 000 slovní článek. Zběžné vyhledávání na Googlu dokonce odhalilo, že na toto téma ještě nebylo napsáno mnoho. Skvělý plán, kromě toho, že to bylo asi tak vzrušující, jako číst článek o tom, „jak se cítit v nejlepším avokádu“ mojí babičky (ať odpočívá v klidu a upustí od jakýchkoli vysvětlení v následném životě).
Tady je pravda, kterou jsem si brzy uvědomil: je to nudný článek pro blog na sociálních médiích, protože je to nudný článek v reálném životě.
Často zapomínáme, že celá tato digitální sociální sféra je malým mikrokosmem pro naše skutečné (uhlíkové) životy a pro nás smět dokonce na to zapomenout, když jednoho dne opatrně surfujeme do jedinečnosti. Jak by vás pobavilo, kdybych napsal článek o tom, jak se dostat do kontaktu s celebritami ve skutečném světě? Nudilo by vás to k slzám. Nemluvě o tom, že jsem si docela jistý, že bezduchí paparazzi tento trh do značné míry ovládli.
Tento jev - toto nepochopení základního lidského zájmu a Pozornost - běží hluboko ve světě sociálních médií. Existuje tolik lidí, kteří zapomínají na něco velmi důležitého - sociální média nejsou kouzelná krabička. Nevkládáte nudné věci do magické krabice sociálních médií a nevytahujete něco zajímavého. Pokud je to, co mi říkáš po telefonu, nudné, je to nudné i na mém Twitteru. Pokud potřebuji druhý drink, abych se dostal přes váš příběh na koktejlovém večírku, je to depresivní také na Facebooku (a může to způsobit, že si dám drink i doma). Pokud byste sbírali peníze pro vaši charitu v ulicích New Yorku - spíše než před obrazovkou počítače - přesvědčíte mě čtením 1500 slovního vysvětlení (s poznámkami pod čarou)? Ne? Pak to nedělejte online.
Všichni se na chvilku probudíme. Sociální média to dělají rychlejší. Dělá to blíže. Určitě to zvládne jasnější a více živý. Ale jen vy to můžete objasnit. Jen vy to můžete udělat za můj čas. Všichni se musíme ptát sami sebe - kdybych viděl, co jsem právě napsal, bylo by mi to jedno?
Ano, jsme všichni vinni. Dokonce i já. Ale pojďme se od nynějška snažit, ok?
